Raději budu dobrá uklízečka, než špatná sanitářka
Patologie i centrální sterilizace, to jsou oddělení Fakultní nemocnice Ostrava, kterými si prošla naše zaměstnankyně paní Andrea Holbová. V nemocnici uklízí už od roku 1998. Svoje místo by neměnila. V rozhovoru vzpomíná i na těžkou pandemii covidu-19.
Vzpomínáte si na začátky, když jste před 25. lety nastupovala?
Vzhledem k zdravotním problémům, kvůli kterým nemůžu dojíždět nikam do zaměstnání, jsem potřebovala práci co nejblíž. Mám chronické problémy se střevy. Bydlím kousek od Fakultní nemocnice v Ostravě, proto jsem tam nastoupila na úklid. Můj původní plán byl, že si udělám rekvalifikaci na sanitářský kurz, a tak skončím s úklidem. Kurz jsem úspěšně zvládla, ale zjistila jsem, že práce s nemocnými lidmi, není pro mě. Neměla jsem na to povahu a žaludek. „Raději budu dobrá uklízečka než špatná sanitářka,“ řekla jsem si. Zůstala jsem tedy u úklidu. Práce mě hodně baví. Jsem na pořádek velký pes, ráda uklízím (usmívá se).
Obdivuji vás, protože ne každý si to dokáže přiznat.
Jsem tady spokojená. Dělám to s láskou a poctivě, abych se za svou práci nemusela stydět. Baví mě to. Přiznávám, že se mi k tomu přidaly nějaké zdravotní problémy – nemládneme, stárneme, ale jsem spokojená.
Co vás drží ve firmě takto dlouho?
Jistota, mám to blízko do práce a baví mě to. Původně jsem prodavačka a už si nedokážu představit, že bych seděla někde za pokladnou. Mám ráda klidnější práci, kdy mám prázdnou hlavu a hodně pohybu při úklidu. Do obchodu bych se už nevrátila.
Čím je úklid v nemocnici jiný než v kancelářské budově?
Ve zdravotnictví se při úklidu postupuje dle dezinfekčního řádu. Vše se dezinfikuje, podlahy i povrchy. Je to jiné, než třeba v kanceláři nebo kadeřnictví. Vše musí být vydezinfikované a čisté. Ale já vůni dezinfekce miluju! Mám ráda, když je všechno čisté a vydezinfikované, myji kliky, vypínače apod.
Dvacet let jsem pracovala i na oddělení centrální sterilizace, kde se dezinfikuje opravdu všechno, včetně podhledů stropů nebo žaluzií. Ale toto mi absolutně vyhovuje, protože mám trochu obavy z virů a bakterií. Jsem trochu choulostivější. V nemocnici se pracuje s kontaminovanými věcmi, tak to musí být všechno tak, jak má. Vše, čeho se zaměstnanci dotýkají, tak dezinfikuji každý den. Jsem tak naučená z centrální sterilizace a se to dělá i tady na patologii. Mám to tak nějak v sobě.
Můžete pro laiky představit, co je centrální sterilizace?
Centrální sterilizace je oddělení, kde probíhá veškerá očista, dezinfekce a sterilizace operačních nástrojů. Nad centrální sterilizací jsou operační sály, ze kterých jezdí výtahem operační nástroje v dekontaminačních kazetách ponořené v dezinfekčním roztoku. Nejprve se všechno ručně předmývá, ukládá na síta a vkládá do myček. Následně se nástroje skládají dle přesného postupu na síta, ty se vloží do nerezových kazet, zaplombuji a vkládají do sterilizátoru. Pak už jen vyvézt nahoru na operační sály a může začít další operace.
A jak probíhalo covidové období?
Ano, zažila jsem to. Pracuji na patologii, kde se vozí lidé, kteří umřou v nemocnici. Ponorky, tak říkáme vozíkům s krytem, jezdily hodně často. Lidé tu umírali ve velkém. Měla jsem špatný pocit, všechno se ve mě svíralo. Veškeré ochranné opatření proti Covidu se na celém oddělení dodržovalo, jak bylo nařízeno. Všichni používali respirátory, dezinfekci na ruce a ostatní hygienické zásady.
Zpřísnila se hygiena ještě víc?
Určitě. Polovina lidí dělala z domova, což nám trochu odlehčilo práci. Byla to divná doba. Vím, že mezi námi covid pořád je, ale to nejhorší je snad za námi. Lidé jsou proočkovaní a imunita se posílila.
Nelitujete, že jste se nakonec nestala sanitářkou?
Nelituji, že jsem zůstala jako uklízečka. Bála jsem se jen, aby se za mě nestyděl syn ve škole, když řekne, že je maminka uklízečka. Ale on je hodně inteligentní a ve 29 letech si ještě dodělává doktorát. Tenkrát mi řekl: „Maminko děláš to proto, že to chceš dělat. Je mi úplně jedno, co děláš.“ Tehdy jsem měla pocit, že by se za mě mohl stydět, ale on mi to hned vyvrátil, tak jsem neměla jediný důvod opustit tuto práci. Bez úklidu by v nemocnicích nemohli vůbec fungovat a spousta dalších firem taky.Ve zdravotnictví je to nejmarkantnější.
Vzpomenete si na vtipnou historku?
Měla jsem jich hodně. Například měl syn na základní škole namalovat, co dělá maminka za práci. Nakreslil maminku v zeleném operačním oblečení se zelenou čapkou na hlavě a smetákem, kterým jsem vytírala strop. Paní učitelka z toho byla zděšená a vysvětlovala mu, že se spletl, protože maminka vytírá podlahu. Ale on si stál za svým. A měl pravdu, protože v nemocnicích se dezinfikují i podhledy. Musela jsem to pak na třídních schůzkách vysvětlovat.
Vzpomínám si ještě na druhý vtipný příběh, kdy jsem měla kaskádovitý vozík. Mluvila se mnou vrchní sestra a já jsem ustupovala dozadu a najednou jsem seděla ve spodním kyblíku na vozíku, který se na mne celý vylil. Tři dny jsme smrděla chloraminem. Vrchní sestra na mě hleděla, já ležela v těch deseti litrech jednoprocentního chloraminu na zemi, roztažená jako žába.
Takových zážitků mám víc, ale všechno si nepamatuji…